Film byste neukradli… Opravdu?

Režisér Jan Svěrák se velmi pravděpodobně zasloužil o zásadní průlom v boji proti takzvanému internetovému pirátství, když zažaloval za zpřístupnění nelegální kopie svého filmu „Kuky se vrací“ přímo server Share-rapid.cz, a následný soudní spor vyhrál. Dle řady ohlasů i toho, co dlouhodobě u české veřejnosti pozoruji, bude můj názor pravděpodobně menšinový. Ale přesto: Velmi vítám toto soudní rozhodnutí a věřím, že to odstartuje novou, úspěšnou fázi tažení proti poskytovatelům nelegální hudby a filmů na internetu. 

Ano, já vím, že stahování zadarmo či za směšný poplatek daným serverům se u nás stalo vlastně koloritem, který nám již přijde zcela normální. Tak to ovšem není a mám pocit, že tato naše mylná představa je dána prostě a jednoduše tím, že si ohýbáme pojem „krádež“ tak, jak se nám to zrovna hodí. Že krást je špatné si všichni tak nějak přirozeně, na základě výchovy v rodinách i ve společnosti uvědomujeme. Většina z nás to nedělá. A ti, kteří to dělají, si asi také většinou uvědomují, že to není tak úplně v pořádku. Ovšem nelegální obsah porušující autorská práva, to je jiná. Filmy, písničky i celá alba se stahují o sto šest, uživatelé serverů pro sdílení obsahu na internetu si na nich vybírají jako v samoobsluze, ve které ale nikdo nepostavil kasu. Občas je sice potřeba něco málo strčit do kapsy místnímu obchodníkovi za to, že k tomu všemu poskytl prostor. To je ale jen drobnost ve srovnání s tím, že si zde volně berete jinde klasicky placené zboží, které někdo vyrobil a věnoval tomu spousty svého času v domnění, že snad díky tomu vydělá své rodině na chleba.

Jít do kamenného obchodu, strčit si tam potají „cédéčko“ do kapsy a odejít bez placení, to by většina lidí neudělala. Ale jít na web a tam si zadarmo to samé „cédéčko“ stáhnout bez vědomí autora, to už přijde velké části lidí v pořádku. Vlastně je ani moc nenapadá, že by na tom mohlo být něco v nepořádku. Prostě není krádež jako krádež. Nehledě na to, že lidé si často ospravedlňují stahování tím, že to nejsou oni, kdo obsah ukradli. To udělal ten někdo, kdo to zveřejnil, my jsme si to přece jen stáhli. To bychom byli hloupí, kdybychom toho nevyužili, když ta tu možnost je… Jak to, že to ti lidé nevnímají, říkám si! Kdybych měl použít ještě jednou srovnání s kamenným obchodem, tak přece slušnému člověku nebude připadat v pořádku, když se do krámu někdo v noci vloupá, veškeré zboží si odnese a pak jej bude na ulici rozdávat zadarmo nebo za směšné drobné. Řada z nás by dokonce asi i zavolala policii. Alespoň si to chci myslet. Ale u nelegálního obsahu na internetu? Žádné pochybnosti o legálnosti, žádné pochybnosti o správnosti vlastního jednání.        

A nabízí se ještě jedno velmi výstižné srovnání. Nadávat na Čínu a její padělky značkového oblečení se stává zcela běžnou záležitostí. A není vlastně čemu se divit. Výrobci oblečení investují obrovské peníze do vývoje své značky, snaží se dosáhnout co největší kvality i bezpečnosti pro spotřebitele. Čínští (ale i jiní) padělatelé pak vezmou výsledek jejich práce a co nejlevněji jej okopírují. Kvalita a bezpečnost jdou stranou, hlavní je dosáhnout co nejnižších nákladů a za mnohem nižší ceny než u původních značek pak prodávat. Dokonce pak nemusejí investovat ani korunu do marketingu, protože ten už zajistil výrobce originálu… A teď jaký je rozdíl mezi tímto kopírováním oblečení a kopírováním originálních filmů či hudby a jejich poskytování na internetu? Pohrdáme tím, co se děje v Číně s padělaným oblečením, ale dnes a denně stahujeme nelegální obsah, který někdo původně vytvořil a má na něj autorská práva.

Jednoduše řečeno – držím palce všem autorům, kteří se snad nyní pustí do téhle nově otevřené fronty v boji proti uveřejňování nelegálních kopií jejich děl na internetu. A i když chci na závěr také říct, že i na straně autorů a prodejců by mělo dojít k nějakým vstřícným krokům, protože cena za CD nebo DVD či jiné nosiče je mnohdy skutečně příliš vysoká, znovu říkám, že slovo krádež má ze své podstaty jen jeden význam. A ten sedí jak na odcizení zboží v kamenném obchodě, tak na kopírování, zveřejňování a stahování filmů a hudby na internetu. Obojí je krádež, ať se nám to zrovna hodí, nebo ne.